Sázava
Václav Vìtvièka; Jan Rendek (èeský jazyk)

Vladislav Vanèura napsal Tøi øeky. Jan Rendek tøi øeky vyfotografoval, Václav Vìtvièka je prošel i projel, poptal se, zavzpomínal a zapsal.

Tøetí naší spoleènou øekou je Sázava. Domníváme se, že u nás není jiná øeka, která by se vpila do tolika lidských srdcí i osudù. Na horním toku pomáhala ještì ve støedovìku pøi tamní støíbrné horeèce. Tam také, ale hlavnì na støedním toku, mlela v ryze zemìdìlské krajinì obilí a øezala døevo; to navíc ještì nesla na svých vlnkách nejdøív jen jako polenové, pozdìji svázané ve vory a prameny. Z požáreckých lomù vozila do Prahy kámen. Její síla pohánìla hamry ve zdejší "dobì železné". Na jejích bøezích vyrostly proslulé sklárny a stála tam centra vzdìlanosti: Sázavský klášter ani klášter žïárský nejsou jediné. Žïár, Pøibyslav, Havlíèkùv Brod, Svìtlá, Ledeè, Zruè, Èeský Šternberk, Rataje, Sázavy (tøi obce se po ní tady jmenují!), Èerèany, Týnec - a snad i Jílové - to jsou jen vìtší korálky na jejím náhrdelníku; menších je nepoèítanì. A zeptejte se vodákù a skautù na Sázavu! Nádavkem se Sázava ještì koncem 19. století seznámila s železnicí a to ji poznamenalo nejvíc. Od Žïáru nad Sázavou po Davli, nebo, chcete-li i proti proudu, od Davle do Žïáru. Dráha nejdøív sloužila prùmyslu, obchodu a pøepravì jako takové. Pozdìji, ale ne o mnoho, pøispìla železnice ruku v ruce s øekou Sázavou k rozvoji fenoménu jinde snad ani nevídanému: trampingu, tábornictví a chataøení. O ctitele nemá nouzi.

Která z našich øek má podobný osud?

Žánr: Cestování, prùvodci, mapy
Èíslo produktu: 360511